Člověk vždy toužil po tajemství, po vnitřním poznání a po kontaktech s Přírodou, jejíž součástí nikdy nepřestal být.
Člověk vždy toužil a touží po tajemství, po vnitřním poznání a po kontaktech s Přírodou, jejíž součástí nikdy nepřestal být. Ať se civilizace hnala kamkoliv, kdesi hluboko v nás zůstal tichý hlas, který si pamatuje čas, kdy jsme rozuměli řeči stromů, hvězd a ročních dob.
Právě z této touhy vyrůstá magie. Není to únik z reality ani nadpřirozený trik — je to způsob, jak si znovu připomenout, že vše kolem nás i v nás je propojené. Magie neznamená ohýbat svět proti jeho vůli, ale naslouchat mu a vstoupit s ním do souladu.
Mezi světem, který vidíme, a světem, který tušíme, visí tenký závoj. Není z látky — je utkán z našich přesvědčení, spěchu a strachu. Kdykoliv se ztišíme, kdykoliv vyjdeme do přírody a přestaneme hodnotit, závoj na chvíli zprůhlední. A právě tehdy se učíme vnímat věci, které rozum sám neuchopí.
Cesta magie proto nezačíná zaklínadly ani nástroji, ale pokorou. Pokorou přiznat, že nevíme všechno, a odvahou přesto hledat. Kdo přistupuje k tajemství s úctou, tomu se pomalu otevírá. Kdo si je chce podmanit silou, ten obvykle najde jen svůj vlastní odraz.
Nebojte se, že na to nemáte. Schopnost vnímat jemné a neviditelné nese v sobě každý z nás — jen ji většina lidí zapomněla používat. Stačí trpělivost, laskavost k sobě a ochota vracet se. Tajemství totiž neutíká. Čeká, až budete připraveni.